Naše hračka Kristýna Lukešová odehrála od ledna 2019 5 měsíců v dresu týmu Lyon Floorball Club. Jak vzpomíná na své působení ve Francii? Podívejte se sami.
Co tě dovedlo k rozhodnutí vycestovat a hrát právě ve Francii a jak dlouho jsi tam byla?
Důvodem bylo mé studium. Studuji Mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické a v rámci magisterského studia máme povinnost odjet na studijní pobyt v rámci programu Erasmus+. Pro Francii jsem se rozhodla proto, že jsem tam na střední rok studovala na Gymnáziu v Dijonu a v rámci Erasmu jsem chtěla oprášit francouzštinu. Shodou okolností jsem se dozvěděla, že v Lyonu existuje florbalový tým, a tak jsem kontaktovala
vedení klubu a domluvila se na mezinárodním přestupu. Ve Francii jsem hrála od ledna 2019 5 měsíců, a ještě se pak dodatečně vrátila na finále play-off.
Jakou ligu jsi se svým týmem hrála?
Ve Francii je florbal novým sportem a vůbec není tak známý jako v České republice. Proto ve Francii momentálně v rámci soutěže žen funguje pouze 1. národní liga, ve které působí právě týmy Lyon Floorball Club A a B. Já jsem hrála za ženské „Áčko“.
Kdybys měla porovnat kvalitu tréninků ve Francii a v Čechách, kde je lepší a proč?
I přes mnohem složitější podmínky, které hráči a trenéři ve Francii mají, se trenéři snaží ve florbale hodně vzdělávat a velmi poctivě vést tréninky. Tudíž bych kvalitu tréninků mohla označit za srovnatelnou se Žraloky. Rozdíl v rámci ženských tréninků vnímám spíše ve velké ochotě všech holek pravidelně trénovat a nevynechat žádný trénink či cestovat přes celou Francii na víkendové zápasy. Jak už jsem zmínila, holky v Lyonu
daly dohromady tým A a B a na společné tréninky nás chodilo pravidelně okolo 30 holek.
Úroveň hráček byla srovnatelná, tyto holky ale opravdu makaly a jejich motivace zlepšovat se byla obrovská. Já jsem asi takový srdcař a florbal hrozně prožívám, takže tato jejich mentalita mi byla hrozně sympatická. Kvalitu tréninků a zápasů prostě hrozně dělají i lidé a někdy tolik nezáleží na úrovni či zázemí.
Jak se ti celkově dařilo a jakého úspěchu jste s týmem dosáhli?
Z prvního tréninku jsem byla trošku nervózní, protože jsem vůbec netušila, jak holky budou hrát a jestli mě vezmou mezi sebe. Bylo to všechno ale opravdu skvělé. Za svůj největší úspěch považuju pochopení všech pokynů spoluhráček a trenéra bez nutnosti hledání výrazů ve slovníku. V Lyonu mě trenér dal do obrany, i když jsem předtím byla zvyklá hrát většinou na centru. Musím ale říct, že se mi v obraně dařilo a Francouzkám z obrany nasázela pár gólů. Nejraději vzpomínám na to, když jsem vstřelila rozhodující gól našim rivalkám z Paříže v základní části šampionátu a my mohly slavit velmi důležitou výhru. V play-off jsme postoupily až do finále. Bohužel se nám nepodařilo vítězství s Paříží zopakovat, a tak jsem Francouzského Amiens, kde se hrálo finále, odjížděla se stříbrnou medailí.
Chybí ti Francie?
Francie mi chybí moc. V dětství jsem se tam měla možnost díky tátovo pracovním cestám či rodinným dovoleným dostat mnohokrát a poté ve Francii na vlastní pěst v rámci studia jsem strávila téměř rok a půl. Proto mohu říct, že Francie a francouzština je pro mě srdeční záležitost a vždycky se tam budu ráda vracet. A kdo ví, možná se již brzy vrátím v rámci mých pracovních příležitostí.